Mordheim byl vydán právě před deseti lety

Rubrika: Mordheim

V těchto dnech je to právě deset let od chvíle, kdy firma Games Workshop vydala svou hru Mordheim. Protože se jedná o téma, které je na tomto webu jedním z nejčastějších, chci se zastavit a trochu zavzpomínat, co vydání Mordheimu předcházelo, jaké to bylo, když byl Mordheim na svém vrcholu u nás i v zahraničí a jak je to s touto hrou dnes.

Vision of Mordheim

V devadesátých letech 20. století měla firma Games Workshop jasnou strategii. Základními stavebními kameny byly pochopitelně dvě „velké“ hry Warhammer Fantasy Battles a Warhamer 40,000. K tomu ale firma vydávala přibližně jedenkrát za dva roky další hru, kterou by šlo nazvat menší, doplňkovou. Tyto hry neměly nikdy stejný komerční potenciál jako dva hlavní bloky — většinou používaly menší počet figurek, takže hráč nákupem kompletního gangu 15–20 figurek přinesl firmě méně zisku než nákupem armády o sto až stopadesáti modelech. Ačkoliv díky tomu někteří hráči na tyto hry nahlíželi jako na nepotřebnou vatu, jako na jakési dětské varianty jejich velkých dospělých her, přesto si tyto doplňkové hry získaly velkou popularitu a vytvořily se okolo nich komunity, které zaujaly jiné herní mechanismy a postupy, jež byly v těchto hrách použity.

Mordheim jakýmsi způsobem míchá dohromady tradiční figurkovou bitevní hru s prvky, jež lze spíše nalézt v hrách na hrdiny (RPG), jako je malá skupina hrdinů, jejich vývoj v průběhu kampaně (vylepšování schopností, ale zároveň trvalá zranění). To se ovšem musíme vrátit do roku 1989, kdy vychází hra HeroQuest. Tehdy se jednalo o spolupráci firem Milton Bradley, což je dodnes tradiční vydavatel stolních deskových her, který vlastnil značku, vytvořil pravidla a zajistil distribuci hry, a Games Workshopu, který pro hru dodal figurky. Jednalo se o jednoduché figurkové RPG pro mladší publikum, kdy základem byla pevná herní deska s pevně zanesenými místnostmi. Ještě ve stejném roce pak Games Workshop již samostatně vydává Advanced HeroQuest, jakousi pokročilejší variantu hry, která přináši modulární chodby, jež lze spojovat na principu puzzle, pokročilejší pravidla a také své originální nepřátele – potkaní rasu Skaveni. Nakonec na jaře roku 1995 vychází Warhammer Quest, kde je již v názvu deklarováno provázání s hlavní hrou vydavatelského domu.

Necromunda - předchůdce MordheimuNecromunda — předchůdce Mordheimu

Ve výše uvedených případech se ale ještě jednalo o čisté RPG, byť s figurkami. Jeden z hráčů byl game masterem a řídil hru, ostatní hráči pak ovládali jednotlivé hrdiny, bloudili podzemím, kosili skřety a jiné nepřátele, hledali poklady apod. Escherka z NecromundyAle na podzim 1995 vychází hra Necromunda (necro znamená latinsky mrtvý, munda pak řecky znamená svět, takže v překladu Mrtvý svět). Herní principy jsou v Necromundě stejné jako v pozdějším Mordheimu: hru hrají jen dva hráči, každý ovládá gang přibližně 10 až 15 figurek a samotná hra je již čistou figurkovou bojovkou — namísto chodeb v podzemí se figurky pohybují po relativně otevřeném prostoru, navíc ve všech třech rozměrech a základním scénářem hry je likvidace nepřátelova gangu. Ve hře jsou ale i další scénáře s jinými úkoly, ale hlavním rozdílem oproti Warhammeru 40,000, do jehož prostředí je hra zasazena, jsou RPG prvky použité mezi jednotlivými bitvami. Zatímco ve W40K není mezi jednotlivými bitvami žádná vazba a modely nastupují do nové bitvy vždy ve stejném (novém, čerstvém) stavu, tak v Necromundě se u zraněných po bitvě zjišťuje, jestli zemřou, získají nějaké trvalé nebo dočasné poranění, dále přeživší získávají zkušenosti a na jejich základě postupy, kdy se jim vylepšují charakteristiky a získávají speciální schopnosti, a v neposlední řadě gang získává finance, za které může dokupovat další bojovníky do gangu, zbraně pro již stávající nebo třeba najímat žoldnéře.

Necromunda si rychle získala velkou popularitu. Nejen že vycházela další rozšíření pro hru nebo články v časopise White Dwarf, ale jako hra bez velkých armád, tedy s osobní vazbou ke každému členovi gangu a navíc s RPG prvky bylo prostředí Necromundy ideálním pozadím pro různé příběhy, které vyšly ať již ve formě povídek a knížek (například Status: Deadzone nebo Survival Instinct), tak jako komiksy (výteční Kal Jerico a Redeemer). O dva roky později pak vychází GorkaMorka, která pracuje s obdobnými principy jako Necromunda, ale na rozdíl od industriálního města budoucnosti se bitvy odehrávají na pouštní planetě, kde proti sobě bojují motorizované gangy orků. Pravidla použitá přímo v bitvě byla opět odvozena od Warhammeru 40,000 a RPG prvky mezi bitvami měly základy v Necromundě.

Ve skutečnosti první varianta Necromundy vyšla již před samotnou hrou na stránkách časopisu White Dwarf. Podobně již od čísla #223 tohoto časopisu vychází na sedm pokračování seriál City of the Damned, kde lze najít část z pravidel a pozadí budoucího Mordheimu. Na podzim roku 1999 pak vychází základní krabice s hrou Mordheim. Dobrovolně se přiznám, že po původních článcích City of the Damned jsem byl poměrně skeptický a těžko jsem si představoval, že by Mordheim mohl být lepší než Necromunda, kterou jsme v té době aktivně hrávali. Nechal jsem se ale přesvědčit několika lidmi, kteří se s hrou seznámili již před jejím oficiálním vydáním a prezentovali své zkušenosti v tehdejší mailové konferenci na Yahoo Groups. Risknul jsem to, na Games Workshop zaslal Advanced Order (objednávku ještě před vydáním) a těsně po vydání v Anglii jsem měl základní hru i s pár figurkama navíc doma.

Mordheim - příběh o flétnistoviJak dokážete odhadnout, byl jsem unešen. Hra se odvážila zjednodušit některá pravidla používaná ve „velkém“ Warhammeru, aby hru urychlila (ostatně některé tyto změny byly aplikovány zpět do Warhammeru o rok později v jeho další edici). Pozadí a příběhy hry byly temné a beznadějné, tak jak má správné fantasy být. A figurky byly mnohem dynamičtější díky tomu, že nemusí být zarovnány do regimentů. Tlustý Reiklandský kapitán zůstal dodnes jedním z mých nejoblíbenějších modelů.

Hru jsme samozřejmě začali záhy zkoušet v nově vzniklém olomouckém klubu Barmaglot a brzy jsme narazili na problémy s angličtinou. Postupně jsem tedy začal pravidla hry překládat a uveřejňovat v klubovém časopise Půlnoční pláč. Po dokončení překladu celých pravidel jsem vytvořil jeden velký PDF soubor a ten umístil na své webovky ke stažení. Záhy se mi ozvaly skupinky hráčů z Českých Budějovic, Plzně, Brna a dalších měst — někteří již hrávali nějakou dobu podle anglického originálu, jiní začali poté, co na internetu našli a stáhli si můj překlad pravidel. Já pokračoval v překladu doplňků, kterými Games Workshop hráče Mordheimu rozhodně nešetřil. Pro hru vznikl již s okamžikem jejího vydání oficiální vlastní časopis Town Cryer, jehož vyšlo slušných 28 čísel plných dalších gangů, scénářů a doplňujících pravidel, z nichž ty nejlepší nakonec vyšly v knize Mordheim Annual. Navíc kromě samotného Mordheimu vzniklo i několik dalších herních prostředí na stejných základech; k nejznámějším patří Říše v plamenech, kterou vydal sám Games Workshop, ale na internetu lze dodnes najít desítky dalších, z nichž nejpopulárnější a nejkomplexnější jsou Zlatá města Lustrie, zjevně inspirovaná španělským dobýváním Jižní Ameriky.

Co se týče principů hry, pak v Mordheimu, Necromundě i dalších příbuzných hrách má podíl náhody mnohem větší váhu, než v případě Warhammeru nebo Warhammeru 40,000. Proto tyto menší hry podstatně méně vyhovují lidem, kteří se výrazně soustředí na vítězství, vliv náhody se snaží statisticky co nejvíce eliminovat a de-facto si hru předem vypočítají. Možná i proto jsou tyto hry považovány za nedospělé varianty velkých bratříčků. Obzvláště při použití některých doplňujících pravidel (např. Podivuhodné události u Mordheimu) může skutečně v každou chvíli přijít katastrofa velkých rozměrů, která sice zapadá do prostředí a atmosféry světa, ale ve skutečnosti může rozhodnout výsledek hry přes veškeré snažení hráčů právě ona. Ovšem takové záležitosti se samozřejmě nestávají v každé hře a v dlouhodobé kampani stejně žebříček odpovídá skutečným schopnostem hráčů. Jen jednotlivá bitva může dopadnout jinak, než by měla, pokud by stěžejním faktorem měl být um hráčů. A proto pokud je pro Vás na prvním místě zábava a dokážete se přenést přes to, že svět se zrovna v tuto chvíli zbláznil a o výsledku hry tentokrát rozhodly okolnosti, které nemá ani jeden z hráčů pod kontrolou (což ovšem plně odpovídá okolnostem, v jakých se Mordheimové šarvátky odehrávají), jedná se o výtečnou hru, s kterou zažijete stovky hodin úžasného dobrodružství a spoustu legrace.

Figurky do Mordheimu

Díky Ogřímu doupěti nám bylo umožněno účastnit se jejich tradičních turnajů Ogre Cubb a v jejich rámci uspořádat kampaňové Mordheimové turnaje, kdy se jednotlivé kluby, které se znaly jen z internetu, setkávaly osobně a v rámci dvou dnů hrály společnou velkou kampaň v prokletém městě. Atmosféra samotné hry Mordheim i skupina lidí, která okolo této hry tehdy působila, tvoří úžasné vzpomínky, které mě budou provázet navždy.

Samozřejmě nic netrvá věčně a vše dobré jednou skončí. Postupně to takto dopadlo i s Mordheimem. Po mé osobní stránce největší přelom přišel v létě 2003, kdy se mi narodil můj první syn a já se logicky začal podstatně více věnovat své rodině než figurkám. Oficiální podpora hře Mordheim od firmy Games Workshop pak pochopitelně postupně slábla a slábla. Poslední článek věnovaný Mordheimu, Duše jako suvenýr, vyšel v časopise White Dwarf v roce 2006, stejně jako poslední nové figurky pro tuto hru. Navíc v roce 2001 Games Workshop získal licenci na figurkovou hru podle filmu Pán prstenů — Lord of the Rings – Strategy Battle Game, kterou firma vydává dodnes. Je pravděpodobné, že více jak 3 hry najednou firma nedokáže rozumně zvládnout, a tak je jasné, že menší projekty byly potlačeny.

Oficiálně nelze hovořit o tom, že Mordheim a také ostatní doplňující hry skončily. Pravidla i většinu figurek pro tyto hry lze nadále objednat z webu Games Workshopu, dokonce pravidla pro některé hry lze dnes zdarma stáhnout z webových stránek této společnosti. Dokonce jednou „za uherský rok“ vyjde i nějaká figurka pro jednu z těchto her, letos v červenci vyšla jedna nová figurka pro jinou okrajovou hru Games Workshopu — Blood Bowl. V této době je ovšem třetím projektem tohoto vydavatele hra na motivy Pána prstenů a vzhledem k tomu, že za dva roky má jít do kin film Hobit, lze předpokládat, že v dohledné době se neodehraje žádná změna a Games Workshop se prozatím nevrátí k vydávání typu her, mezi které Mordheim patří.

Mordheim proto v této chvíli zůstává v rukou fandů a nadšenců. Pokud chcete koupit figurky pro tuto hru, můžete samozřejmě vybírat z toho, co k Mordheimu ještě Games Workshop ve svém e-shopu nabízí, ostatní věci lze ale pořídit jedině jako second hand a ještě Vám to v některých případech rozhodně dá úsilí najít, pokud budete chtít konkrétní záležitost. Samozřejmě lze využít také figurky z Warhammeru a terény je stejně nejlepší vymodelovat vlastní. A pravidla najdete na mých stránkách v českém překladu. Takže pokud chcete Mordheim hrát, vlastně Vám nic nechybí, pokud pro Vás není důležitý pocit, že potřebujete hrát aktivní hru, ke které každý měsíc něco nového Games Workshop vydá.

A já osobně? Jak si dokážete z výše uvedeného textu spočítat, můj nejstarší syn nastoupil před měsícem do první třídy základní školy a základy matematiky (sčítání a odečítání) zvládal už předtím. Takže se pomalu blíží doba, kdy ho zkusím do figurek aktivně zasvětit. Nevím, jestli ho to bude bavit, ale třeba ano. A tak je možné, že se k figurkám i já již poměrně brzy vrátím ve větší míře. V takovém případě bude samozřejmě Mordheim jednou z kapitol, kterou nebude možné vynechat. Minimálně už kvůli tomu, že většina pravidel je k dispozici v češtině a tak je Mordheim z celého univerza Games Workshopu možná nejpřístupnější začínajícím hráčům.

Ke stažení: