Školní sběry a sbírky ještě horší než za socialismu

Rubrika: Jen tak

Velice dobře si vzpomínám, když jsem začátkem osmdesátých let měl donést do školy starý papír. Přišlo mi to absurdní. Když jsem ho donesl do sběrny, dostal jsem za něj pár peněz a tak jsem si mohl ušetřit na svůj oblíbený časopis ABC a každé ráno běžet ke stánku, jestli náhodou nevyšlo (protože se jednalo o nedostatkový titul, tak byl velice rychle pryč). Když jsem ale donesl starý papír do školy, měl jsem z toho prd. Jako dítko ekonomicky smýšlející jsem tedy papír do školy nenosil. Byly z toho samozřejmě problémy, spolužáci se na mě dívali divně a soudružka učitelka si stěžovala rodičům na třídních schůzkách. Mně ale nic nezlomilo, měl jsem svoje Ábíčko a to byla výhra.

Letošní školní rok nastoupil náš starší syn Daniel do školy. I optimisticky jsem věřil, že některé kolektivistické zvyky se sedmnáctým listopadem zmizely v propadlišti dějin. Mýlil jsem se. Je to ještě horší, než dříve. Vážně! Řekněme, že jsme se Základní školou Heyrovského v Olomouci celkem spokojeni, alespoň co se týče výuky. Ale neskutečně mě štve zneužívání dětské psychiky k získávání peněz. Doslova. Takže, co se stalo.

Přibližně před měsícem se konala první akce, a to již zmiňovaný sběr papíru. Nejprve Dan donesl v deníčku informaci, že škola pořádá sběr a třída, která přinese nejvíce, získá za odměnu dort. Okamžitě mě to namíchlo, zkuste se nad tím zamyslet.

  • Nikde nebylo rozumně vysvětleno, proč se ta akce koná. Když jsme se zeptali Dana, proč se ten sběr koná, dozvěděli jsme se, že vítěz dostane dort. Když jsme ho zaúkolovali, aby se paní učitelky na účel sběru zeptal, donesl stejnou odpověď. Proboha!
  • Stojí dnes na každém rohuNic proti třídění odpadu, jsem všemi deseti pro. Jenže tato akce nemá žádný ekologický kontext. Kontejnery na tříděný odpad stojí dnes před každým domem. Když vybírám schránku, letáky zrovna házím do modré popelnice. A pokud mám větší množství papíru dopravit do školy, budu ho muset vézt autem, spálím benzín atd. Takže na mě nechoďte s tím, že by školní sběr papíru byl ekologickou akcí, když je mohu mnohem ekologičtěji zlikvidovat pár metrů před domem.
  • Jak těžký balíček papíru takový prvňáček unese? Myslím samozřejmě celou cestu z domova do školy, což je v našem případě 1,5 kilometru. Odhaduji to, že maximálně jeden kilogram. Takže pokud je to soutěž o to, kdo donese nejvíce, pak je to soutěž pro rodiče, a ne pro děti!
  • Jsou rodiny, které prakticky žádný odpadní papír neprodukují. Noviny a časopisy čtou na internetu, letáky se do jejich domácností ani nedostanou, zjednodušeně řečeno ani nemají prakticky co do té školy poslat.
  • Třída, která nasbírá nejvíce, dostane dort. Takže oni takto trestají děti z ostatních tříd za neúspěch v něčem, co ty děti nebyly schopny ani samy ovlivnit (viz předchozí dva body).

Nakonec to dopadlo tak, že Daniel byl shodou okolností zrovna ve dnech, kdy se sběr konal, doma v posteli, moc toho nenamluvil, náladu taky neměl moc dobrou, pil hodně horkého čaje a dvakrát za den po lžičce jakéhosi sirupu. Bohužel tímto to ale neskončilo. Celá akce měla ještě drsnější dohru. Po pár týdnech byly třídní schůzky. A paní učitelka nechala mezi rodiči kolovat papír, na kterém bylo u každého dítěte adresně napsáno, kolik že doneslo papíru při tomto sběru. Třída 1.B bohužel soutěž nevyhrála, protože ve vedlejší třídě tatínek přivezl necelé dvě tuny papíru. Napadlo mě, že tolik papíru asi doma ani nemáme, i když započítám všechny knihy v knihovně, tak jak s tím máme soutěžit? No a to nejlepší nakonec. Škola se rozhodla, aby to těm ostatním dětem nebylo líto, že koupí i sladkou roládu a tu dostanou děti ze tříd, které nevyhrály. Rodiče prý ale určitě pochopí, když paní učitelka dá roládu jen těm dětem, které nějaký papír donesly. Tomu říkám zneužívání dětské psychiky! Takže rodiče, doneste papír pro školní sběr, jinak bude Vaše dítě trpět za to, že jste ho nedonesli. Fuj!

Alespoň jsme se dozvěděli, že škola sbírá papír z toho důvodu, že za každý kilogram dostane korunu. Což v modré popelnici nedostanete. A pro školu je těch pár tisícovek zajímavých. Budiž. Ale stále mě vadí ta soutěž a to sprosté zneužívání dětské psychiky. Nechápu, proč nevyhlásí školní sběr, ale bez soutěže (a nebo nejlépe, že odmění všechny třídy a všechny děti) s tím, že kdo nemůže donést sběr, může zvážit jinou formu pomoci. Vzhledem k množství papíru v naší domácnosti by bylo pro mě jednodušší škole věnovat jeden malý zelený papírek s vyobrazeným Karlem IV. než odpovídající množství starého papíru.

Samozřejmě, že sběrem papíru to nekončí. Tento týden se vybírá sponzorství na geparda štíhlého v místní ZOO. Jde o public relations, bude vypadat dobře, když u této populární šelmy bude cedulka s názvem místní školy. Chápu. Ale opět, zase soutěž. Třída, která vybere nejvíce peněz, bude odměněna hromadnou vstupenkou. No, když to vezmu čistě ekonomicky, dětské vstupné stojí pade, takže z tohoto pohledu by posílat více jak 49Kč nemělo význam. Ale jde o sponzorství, OK. Jenže co ti ostatní, co budou potrestáni? Donesou peníze a nic z toho nebudou mít. Zkuste se vžít do psychiky malého dítěte.

Gepard je v tom nevinněJedná se o akci pro děti? Pak by měly přispět takovou částkou, jaká odpovídá jejich věku. Daniel přispěl částkou odpovídající jeho týdennímu kapesnému (samozřejmě poskytli jsme mu ji extra). Ale včera přišel s tím, že jiné děti přispěly částkou pětkrát tak velkou a on chce ještě dát další peníze. A že chtějí jako třída vyhrát. Proboha! Vždyť šestileté dítě ještě nezná hodnotu peněz! Zase je to soutěž pro rodiče, kdy se děti trestají za to, když jejich rodiče nepošlou nejvíc! Zase útok na peněženky rodičů skrz psychické vydírání jejich dětí! Fuj!

A tak jsme se dohodli, že víc peněz přes školu posílat nebudeme. Tento způsob se nám zdá odporný. Zkusili jsme to Danovi vysvětlit, snad to pochopil. Namísto toho přispějeme na zvířátka v olomoucké ZOO tak, že si hned v lednu koupíme rodinnou permanentku na celý rok (což stejně pravidelně děláme, jen letos jsme po dlouhé době vynechali). Tímto způsobem přispějeme ještě více peněz, přispějeme nejen na geparda, ale i na žraloka, medvěda, žirafu a všechna další zvířata, a ještě z toho budeme něco mít, budeme se moci na ta zvířátka vypravit celá rodina, kdykoliv budeme chtít.

Když jsem já byl dítkem školou povinným, dělala se sbírka na komunistické zrůdy v Nikaragui. A sbíral se školní sběr a kdo nedonesl, toho málem pronásledovala StB. Dnes jsme na tom skoro stejně. Můžeme být trochu rádi za to, že místo komunistických vrahů se dnes vybírá na zvířata v ZOO. Ale forma obou dvou současných akcí je přinejmenším stejně odporná jako ty v minulosti. Je to na blití. Fuj! Fuj! Fuj!