Suzanne Vega s rockovou příchutí v Uherském Hradišti

Rubrika: Jen tak

Na koncert Suzanne Vega do Uherského Hradiště měla původně jet moje manželka. Máme malé děti a někdo je musí zůstat hlídat, no a já jsem viděl Suzanne živě spolu s Alanis Morissette před deseti lety na E.T. Jamu. Bohužel zdravotní komplikace mé ženě změnily její plány a nechat vstupenku propadnout by byl nesmysl. Takže jsem včera na koncert vyrazil s kamarádem já.

Vstupenka na koncert Suzanne Vega

Cesta byla poměrně dobrodružná, odpovídala totiž tomu, že jsem se předem nepodíval do mapy a nechal se slepě navigovat od GPS-ky. Vedlo nás to přes naprosté Kotěhůlky, hustým lesem po klikaté cestičce, na které se mají problém vyhnout dvě motorky. No alespoň jsme cestou se nenudili, i když nyní po pohledu do mapy bych asi volil jinou trasu.

Do Uherského Hradiště, kde se konala letošní filmová škola a koncert byl její součástí, jsme dorazili přibližně hodinu před oficiálním začátkem akce, zaparkovali auto, našli místo konání, poblíž vykonali primární potřeby příjmu a výdeje a šli do areálu. Na rozdíl od jiných hvězdných koncertů se počet lidí tou dobou na místě dal spočítat na prstech jedné ruky, ale jak se záhy ukázalo, ostatní asi byli lépe informovaní než my. Ačkoliv akce měla začít v sedm večer se čtyřmi předkapelami, tak hrát se začalo až o hodinu později s tím, že předskokani byli pouze dva (a ti zbylí dva měli snad vystoupit až po hlavním protagonistovi celého večera, ale to jsme již neabsolvovali).

Prvním hostem tedy byla slovenská osmičlenná vokální formace Fragile, která zpívala známé hity anglických interpretů, mezi nimiž nechyběla stejnojmenná píseň Stinga, podle které se kapela jmenuje, Golden Eye of Tiny Turner nebo známá vypalovačka Lion Sleeps Tonight, kde členové kapely výtečně imitovali prales pomocí skřeků opic a jiných zvířat, která do džungle patří, a díky velikosti souboru se jednalo opravdu o dostatečné množství zvuků překrývajících se přes sebe. Pokud někde na tento soubor narazíte, stojí za to.

Fragile

November 2nd

Po Fragile na scénu nastoupila kapela November 2nd, která Suzanne Vega předskakovala již před deseti lety v Praze. Jejich hudba je crossem mezi rockem a country s anglickými texty a rozhodně se jednalo o největší nářez večera, což bylo samozřejmě super pro rozehřátí publika před vrcholem akce. Je ovšem také pravdou, že pro posluchače, kteří tuto kapelu slyší poprvé, mohou jednotlivé skladby splývat dohromady, nebylo v nich nic, co by jednu výrazně odlišilo od druhé. Ve skupině působí legendární český basák Guma Kulhánek, nicméně na jednu skladbu byl vyměněn za Mika Viscegliu, což byla nejspíš předzvěst společného turné, které v následujících dnech tento světoznámý baskytarista s českou kapelou podnikne.

Po předkapelách nastala potřebná přestavba pódia a po troše čekání se dostavil zlatý hřeb akce, tedy Suzanne Vega. Koncert nebyl na podporu žádné konkrétní desky a tak byl průřezem celou tvorbou této newyorské zpěvačky. Pochopitelně vzhledem k tomu, že Suzanne vydala za 24 let pouze šest řadových alb (plus jednu bestovku), tak je jasné, že muselo dojít na všechny hlavní hity.

Suzanne Vega, Mike Visceglia

Zmiňoval jsem, že Suzanne Vega jsem již jednou naživo viděl, na konci minulého tisíciletí. Tenkrát se jednalo o komornější provedení, přestože byl koncert v rámci slušného open-air festivalu, tak zpěvačku doprovázel pouze její dvorní baskytarista a ona sama většinu koncertu proseděla na typické kytaristické židličce. Do Uherského Hradiště si ale dovezla ještě jednoho kytaristu a písním dala podstatně odvážnější oděv.

Pochopitelně některé skladby nelze zahrát jinak než s doprovodem jen na španělskou kytaru, a tak The Queen and the Soldier zůstala veškerá poetika, kterou tato skladba potřebuje. Ovšem skladby, u kterých je možné provést výraznější změnu aranžmá, příjemně překvapily. Zajímavým experimentem byla skladba Left of the Center, u které nezněla ani jedna kytara a zpěv byl doprovázen pouze basou. Následovalo Blood Makes Noice, jejíž provedení lze označit za rockovou pecku, které chyběly snad jen bicí. Zbustrovaná kytara včetně sóla velice dobře souzněla s textem písně.

Suzanne Vega

Gerry Leonard

Obecně kytarista Gerry Leonard používal docela často elektrické zvuky kytary, které rozhodně nejsou v těchto písních čekané. Také v povinném hitu Luka jsme se dočkali jeho kytarového sóla, tentokrát v zahalovaném zvuku, ale to nejlepší mělo hned následovat. Přišel totiž hit, který sice z rádia zná obrovské množství lidí, ale nejednou jsem slyšel, že Suzanne Vega sama tuto skladbu příliš nemusí, že ji na koncertech nehrává a že se obecně nehodí do jejího repertoáru. Jedná se samozřejmě o Tom’s Dinner, který má taneční (tuc-tuc) nádech. Provedení skladby, kterou si hlavní protagonistka rozhodně užívala, však vyvrátil výše uvedený názor, skladba rozhýbala publikum a zakončila hlavní blok koncertu.

Suzanne Vega

Následovaly dva přídavky a pak konec vystoupení. Suzanne Vega nám zamávala „See you next time.“ a my jsme se vydali najít auto a tentokrát jsme nocí absolvovali zpáteční směr zatáčkovité lesní rallye podle té baby, kterou zavřeli do navigace. Okolo půl jedné jsme přistáli zpátky v Olomouci a šli spát s příjemným kulturním zážitkem, který jsme právě absolvovali. Doufám, že až bude příště Suzanne Vega koncertovat poblíž, budeme moci jet na koncert s manželkou oba, případně třeba i s dětmi.