Trojkaři mají vyšší platy než jedničkáři. Protože si je zaslouží.

Rubrika: Jen tak

Impulzem k tomuto článku byla diskuze s kamarádem na Facebooku. Poslal odkaz na článek ze serveru novinky.cz o tom, že studenti, kteří absolvují vysokou školu se samými jedničkami, mívají překvapivě nižší nástupní plat než ti, kteří ji prolezou na trojky. A kladl takové ty logické otázky, jestli není něco špatně, když na těch známkách nezáleží. Nebo že více peněz dostanou lidé, kteří mají horší výsledky kvůli tomu, že během studia ještě i pracují a tudíž získávají nějaké zkušenosti, ale to pak nemusí studovat vysokou školu.


Na mzdy absolventů mají známky minimální vliv, kdo si neumí říct o větší plat, ten ostrouhá– Novink.
Zdroj: www.novinky.cz
Podle průzkumu, který se uskutečnil mezi absolventy Masarykovy univerzity v Brně, má na profesní uplatnění a zejména platové ohodnocení absolventů patrně nejmenší vliv tradičně vysoce vyzdvihovaný faktor: studijní výsledky.

A já samozřejmě budu obhajovat názor, který je na první pohled kacířský: výše popsaný stav je logický, správný a jinak tomu v normálním prostředí ani nemůže být. Proč je tedy trojkař cennější než premiant?

Většina těch, kteří studují na samé jedničky, jsou totiž detailisté. Musí danou práci, projekt, seminárku, učivo zvládnout perfektně, bez jediné chyby. Jedině tak mohou dostat jedničku. To si samozřejmě žádá spoustu času a úsilí. Jenže pro reálný business je detailista nevhodný. Totiž platí obecný Paretův princip, který hovoří o tom, že 80% úkolu stihneme za 20% času, kdežto na posledních 20% dokonalosti musíme věnovat 80% času. Tedy udělat to hlavní jde docela rychle, ale vyleštit to, nablýskat, dotáhnout to do absolutní dokonalosti dá mnohem více úsilí. A reálná praxe ukazuje, že stoprocentní funkcionalita v drtivé většině případů není zapotřebí.

Reálným firmám se mnohem více vyplatí, když za 100 jednotek času získají 5 projektů udělaných na 80%, než když za stejných 100 jednotek času získají jeden perfektně udělaný projekt na 100%. Je to jednoduchá matematika, 5×80 = 400 a to je více než 1×100. Konkurenční prostředí je dravé, obecně prospěšné a přežije ten úspěšnější. A úspěšnějším není ten, který dokáže udělat jednu věc na 100%, ale ten, kdo jich za stejný čas a se stejným úsilím stihne udělat pětkrát tolik, byť ani jedna z nich není úplně dokonalá.

No a ti trojkaři na škole jsou právě oni studenti, kteří na studium dlabou, spoustu času věnují něčemu jinému (dle vlastního výběru – přívýdělku, hospodě, zábavě, paralelnímu studiu jiného oboru atd.). Pak se za krátký čas (20%) dokáží naučit dostatečné množství studia (80%) a u zkoušky projdou s trojkou. Říká se tomu efektivita.

Takže když se nad tím zamyslíme, trojkař je pro firmu mnohem cennější, protože dokáže pracovat efektivně. Samozřejmě zaměstnavatel si již pohlídá (např. finanční motivací), aby celkových 100% času, které zaměstnanec v práci stráví, bylo celých věnováno firmě a ne flákání. Ve výsledku je ovšem efektivní trojkař tím nejlepším druhem zaměstnance, kterého dokáže firma získat.

Naproti tomu znám nemalou množinu jedničkářů, kteří byli v reálné praxi naprosto nepoužitelní a jejich jediným uplatněním bylo další studium (neboli zůstat na škole, dodělat doktorát, začít učit ostatní studenty atd.) Protože jedině škola jakožto státem financovaná instituce bez dostatečného konkurenčního prostředí umožňuje těmto lidem detailně se věnovat svým záležitostem a dotahovat je až do konce. Tím nechci říci, že tito lidé nejsou užiteční, samozřejmě že akademická půda jim občas umožní přijít na geniální objev, který by bez jejich smyslu pro detail a dotahování projektů k dokonalosti nebyl možný. Ovšem v běžné majoritní praxi nemohou nalézt dostatečné uplatnění a pro typickou firmu jsou méně cenní, tudíž musí očekávat i nižší ohodnocení své práce.

Vystudovat vysokou školu je důležité a přínosné. Ukážete tím svému budoucímu zaměstnavateli, že jste flexibilní, zodpovědní a dokážete se neustále učit a učit nové věci. O něco méně důležité je, jakou školu jste studovali — znám mnoho kamarádů, kteří jsou úspěšní v úplně jiném oboru, než z kterého mají titul. Ale známky? Jedničky nejsou vůbec důležité. Řekl bych, že možná právě naopak, na jedničkáře dávat větší bacha než na trojkaře!

P.S. Tento článek je samozřejmě velmi de-motivační pro malé děti, kterým neustále hustíme do hlavy, jak je důležité mít co nejlepší známky ve škole, za každou jedničku je chválíme a podobně. Sám jednoho takového prvňáčka doma mám. Proto tenhle článek školou povinným dětem raději neukazujte. On víceméně stejně platí hlavně až pro tu vysokou školu, kde má člověk plnou svobodu nakládat se svým časem a studiem včetně toho rizika, že když nějakou zkoušku nedá ani na tu trojku, tak že taky může školu předčasně ukončit s neúspěšným výsledkem.