Naučíme děti psát špatně česky nebo špatně polsky?

Rubrika: Jen tak

Když mi bylo 6 let, rodiče mi kupovali Mateřídoušku. Malý Honzík si v tomto dětském časopise vybarvoval, plnil jednoduché úkoly, počítal do desíti a na jednoduchých slovech se učil číst a psát. Šťastné dětství.

Dnes je časopisů pro tuto věkovou kategorii spousta. Jdete do trafiky a můžete vybírat. Případně se Vám některé dostanou domů, aniž byste je sami koupili. Přijdou příbuzní nebo známí a přinesou malý dárek dětem. A Vy jako rodiče jste neskonale šťastní, že se tentokrát nejedná o bonbóny nebo jiné sladkosti.

A tak se k nám domů dostal časopis 6-letý, číslo #38. Dle editorialu časopis pro děti, které se učí číst, psát a počítat. No, já si teda nepředstavuji, že moje dítě bude psát tak, jak redaktoři tohoto časopisu. Fail.

image0

Upgrade Lotus Domino – vivat virtualizaci serverů!

Rubrika: Počítače

Je to již podruhé, co u svého zaměstnavatele upgraduji server Lotus Domino. Pro neznalé, jedná se o serverový software od firmy IBM pro tzv. groupware, tedy systém pro spolupráci a kolaboraci, největší konkurent Microsoft Exchange, mnohdy nazývaný poštovní server, ale zrovna Lotus Domino je úžasný v tom, že se nejedná o obyčejný poštovní systém, Lotus Notes & Dominoale obecné řešení nestrukturovaných databází s možností routování (přeposílání) dokumentů (záznamů) mezi jednotlivými databázemi, no a elektronická pošta + kalendář + úkoly je pouze jednou z aplikací, která nad touto platformou běží. Ale zpátky k upgradu. Takže poprvé jsem to dělal před čtyřmi roky, kdy jsme přecházeli z verze 5.0 na verzi 6.5. Firma k tomu uspořádala seminář, kdy jsme se na dva dny potkali v Dánsku, dostali jsme školení, mohli jsme si nanečisto upgrade vyzkoušet na testovacím setupu a tak dále.

Když jsem se tehdy vrátil domů, našel jsem vhodný okamžik (samozřejmě o víkendu, mimo pracovní dobu) a upgrade provedl. Už je to docela dlouho, ale moc dobře si vzpomínám, která operace trvala nejdéle. Bylo to zálohování. Je samozřejmě správné, než se pustíme do samotného upgradu, provést plnou zálohu celého systému, abychom se měli pohodlně kam vrátit, když se něco pokazí. Avšak full backup trvá velmi dlouho, klidně i několik hodin. Nicméně tehdy, před čtyřmi roky, to byla pro mě jediná možnost.

Nyní dozrál čas na další upgrade Domina. Tentokrát z verze 6.5 na 8.5, verze mezi nimi přeskakujeme. Opět jsme se sjeli, tentokrát v Maďarsku, opět dvoudenní seminář, prakticky stejný scénář. Jen po návratu domů jsem byl před svým vlastním upgradem v trochu odlišné situaci.

VMware server - Čas na to, provést snapshot Domina
VMware server - Čas na to, provést snapshot Domina

Od minulého upgradu se totiž odehrály v naší serverovně velmi významné změny. Většinu serverů jsme zvirtualizovali, včetně Domina. Takže tento server (a ještě 5 dalších) už pro nás nejsou fyzické počítače, na které si můžete sáhnout. Ne, jedná se pouze o pár souborů (přibližně tak deset pro každý server). A všechny dohromady běží na jednom společném hardwaru, kde je jako základ použit VMware Server, dnes již v historické verzi 1.0. Vždy jsem jako hlavní výhody virtualizace vnímal to, že máte méně fyzických počítačů, lepší využití zdrojů, menší spotřebu elektrické energie atd. Nyní jsem ale využil další výhody virtualizace a to právě při upgradu. Místo tradiční kompletní zálohy jsem zmáčkl tlačítko Snapshot – a je to. Měl jsem okamžitě uložený stav serveru k určitému okamžiku a mohl jsem ihned pokračovat v upgradu.

Chytří tuší, že to by samo o sobě nestačilo. Serverové systémy se samozřejmě instalují tak, že máte dva diskové oddíly, na jednom je systém a potřebná serverová aplikace, a na druhém data. A při typické virtualizaci se vytvářejí virtuální pevné disky, což je jeden jediný soubor pro každý diskový oddíl, který se pak ve virtualizovaném systému tváří jako normální pevný disk se soubory. Jenže pokud by měl být takový diskový oddíl být přímo obřích rozměrů (naše Domino má datový oddíl o velikosti 800 GB) a nebo je kvůli odezvě zapotřebí rychlý přístup na něj (to si pište), tak se naopak používá přímý přístup na skutečný disk a datový oddíl se typicky nevirtualizuje. To by ale padla veškerá teorie o rychlé záloze, protože majoritu zálohovaného objemu tvoří právě datový oddíl. No, takže jak to bylo v našem případě?
(Pokračování textu…)

Školní sběry a sbírky ještě horší než za socialismu

Rubrika: Jen tak

Velice dobře si vzpomínám, když jsem začátkem osmdesátých let měl donést do školy starý papír. Přišlo mi to absurdní. Když jsem ho donesl do sběrny, dostal jsem za něj pár peněz a tak jsem si mohl ušetřit na svůj oblíbený časopis ABC a každé ráno běžet ke stánku, jestli náhodou nevyšlo (protože se jednalo o nedostatkový titul, tak byl velice rychle pryč). Když jsem ale donesl starý papír do školy, měl jsem z toho prd. Jako dítko ekonomicky smýšlející jsem tedy papír do školy nenosil. Byly z toho samozřejmě problémy, spolužáci se na mě dívali divně a soudružka učitelka si stěžovala rodičům na třídních schůzkách. Mně ale nic nezlomilo, měl jsem svoje Ábíčko a to byla výhra.

Letošní školní rok nastoupil náš starší syn Daniel do školy. I optimisticky jsem věřil, že některé kolektivistické zvyky se sedmnáctým listopadem zmizely v propadlišti dějin. Mýlil jsem se. Je to ještě horší, než dříve. Vážně! Řekněme, že jsme se Základní školou Heyrovského v Olomouci celkem spokojeni, alespoň co se týče výuky. Ale neskutečně mě štve zneužívání dětské psychiky k získávání peněz. Doslova. Takže, co se stalo.

Přibližně před měsícem se konala první akce, a to již zmiňovaný sběr papíru. Nejprve Dan donesl v deníčku informaci, že škola pořádá sběr a třída, která přinese nejvíce, získá za odměnu dort. Okamžitě mě to namíchlo, zkuste se nad tím zamyslet.

  • Nikde nebylo rozumně vysvětleno, proč se ta akce koná. Když jsme se zeptali Dana, proč se ten sběr koná, dozvěděli jsme se, že vítěz dostane dort. Když jsme ho zaúkolovali, aby se paní učitelky na účel sběru zeptal, donesl stejnou odpověď. Proboha!
  • Stojí dnes na každém rohuNic proti třídění odpadu, jsem všemi deseti pro. Jenže tato akce nemá žádný ekologický kontext. Kontejnery na tříděný odpad stojí dnes před každým domem. Když vybírám schránku, letáky zrovna házím do modré popelnice. A pokud mám větší množství papíru dopravit do školy, budu ho muset vézt autem, spálím benzín atd. Takže na mě nechoďte s tím, že by školní sběr papíru byl ekologickou akcí, když je mohu mnohem ekologičtěji zlikvidovat pár metrů před domem.
  • Jak těžký balíček papíru takový prvňáček unese? Myslím samozřejmě celou cestu z domova do školy, což je v našem případě 1,5 kilometru. Odhaduji to, že maximálně jeden kilogram. Takže pokud je to soutěž o to, kdo donese nejvíce, pak je to soutěž pro rodiče, a ne pro děti!
  • Jsou rodiny, které prakticky žádný odpadní papír neprodukují. Noviny a časopisy čtou na internetu, letáky se do jejich domácností ani nedostanou, zjednodušeně řečeno ani nemají prakticky co do té školy poslat.
  • Třída, která nasbírá nejvíce, dostane dort. Takže oni takto trestají děti z ostatních tříd za neúspěch v něčem, co ty děti nebyly schopny ani samy ovlivnit (viz předchozí dva body).

Nakonec to dopadlo tak, že Daniel byl shodou okolností zrovna ve dnech, kdy se sběr konal, doma v posteli, moc toho nenamluvil, náladu taky neměl moc dobrou, pil hodně horkého čaje a dvakrát za den po lžičce jakéhosi sirupu. Bohužel tímto to ale neskončilo. Celá akce měla ještě drsnější dohru. Po pár týdnech byly třídní schůzky. A paní učitelka nechala mezi rodiči kolovat papír, na kterém bylo u každého dítěte adresně napsáno, kolik že doneslo papíru při tomto sběru. Třída 1.B bohužel soutěž nevyhrála, protože ve vedlejší třídě tatínek přivezl necelé dvě tuny papíru. Napadlo mě, že tolik papíru asi doma ani nemáme, i když započítám všechny knihy v knihovně, tak jak s tím máme soutěžit? No a to nejlepší nakonec. Škola se rozhodla, aby to těm ostatním dětem nebylo líto, že koupí i sladkou roládu a tu dostanou děti ze tříd, které nevyhrály. Rodiče prý ale určitě pochopí, když paní učitelka dá roládu jen těm dětem, které nějaký papír donesly. Tomu říkám zneužívání dětské psychiky! Takže rodiče, doneste papír pro školní sběr, jinak bude Vaše dítě trpět za to, že jste ho nedonesli. Fuj!

(Pokračování textu…)

Předvánoční sleva 16% na figurky u Maelstroma

Rubriky: GW,Obsolete

Online obchod s figurkami Maelstrom Games tradičně i letos na konci roku připravil slevovou akci. Tentokrát je poskytovaná sleva 16% oproti doporučeným cenám, což je určitě zajímavé číslo. Standardně nabízí Maelstrom ceny o 10% nižší než jsou doporučené, nyní tedy můžete ušetřit ještě další špetku. Skaven Warlord QueekMáte doma manžela, přítele nebo syna, který má rád tento figurkový koníček a hledáte vhodný dárek pod stromeček? Nechte se inspirovat, noví Skaveni jsou parádní. A můžete příjemně ušetřit.

Pokud byste chtěli aktuální akci využít, stačí, pokud na své objednávce u tohoto e-shopu, kterou ale musíte stihnout do 30. listopadu 2009 včetně (až do půlnoci), použijete slevový kód CHRIMBO. Pak Vám bude automaticky udělena sleva 16%, a to dokonce i na zboží od jiných firem, než je Games Workshop. A nezapomeňte, že Maelstrom si neúčtuje žádné poštovné (při objednávce nad 10 liber), takže ceny jsou skutečně velmi dobré. Příklad: zatímco nový Doomwheel vyjde v Ogřím doupěti na 580 Kč (a to nepočítám případné poštovné, anebo Váš čas, pokud si pro zboží půjdete pěšky), tak nyní při 16% slevě a aktuálním kurzu Vás u Maelstroma vyjde na pouhých 481 Kč (včetně nulového poštovného). A co se týče spolehlivosti, moje osobní zkušenost s tímto britským e-shopem je výtečná, zboží je za několik málo dnů doma. Takže pokud jste plánovali nějaký nákup, využijte této slevy, můžete na ní rozumně ušetřit.

(Pokračování textu…)

Jak nainstalovat GIT na zařízení NAS D-Link DNS-323

Rubrika: Počítače

gitJako správná ajťácká rodina máme doma několik počítačů a jako hlavní datové úložiště nám v kumbálu spokojeně vrní diskové zařízení typu NAS. Z jednotlivých počítačů pak můžeme na soubory přistupovat, jsou tam nastavena nižší práva pro děti (aby jen tak něco nesmazali), je to velmi příjemné a pohodlné. Takový NAS je ovšem ve skutečnosti opravdový počítač. Sice nemá třeba žádný výstup na monitor, ale stále na něm lze rozjet i další služby, než jenom sdílení souborů. Já jsem se rozhodl na svém NASu rozjet verzovací systém git a tento článeček popisuje, jak to udělat, kdybyste se rozhodli to taky zkusit.

Co to je git? Při programování, ale nejen při něm, se používají takzvané verzovací systémy. Pokud jste o nich nic neslyšeli, tak Vám to rychle vysvětlím: Napíšete kus programu a uložíte ho do verzovacího programu. Pak napíšete další kousek a uložíte novou verzi. A další verzi. A pak přijdete na to, že ta verze o týden zpátky byla lepší než to, jak jste ji předělali v posledních dnech, tak si z verzovacího systému vytáhnete tu předchozí. Jednoduše si můžete zobrazit rozdíly mezi jednotlivými verzemi – kde co přibylo a kde je co jinak. Navíc verzovací systémy podporují přístup více uživatelů najednou, takže kousek programu změní Franta, kousek Pepa a kousek Venca a v tom verzovacím systému se to všechno potká a sloučí dohromady. A tak dále. Takže verzovací systém má dva přínosy: uchovává všechny historické verze programu a můžete se k nim kdykoliv znova vracet a navíc usnadňuje týmovou práci. Verzovacích systému je samozřejmě více, já jsem si vybral git a to z toho důvodu, že umí ukládat nové verze nebo se vracet ke starším i v okamžiku, kdy jste offline (třeba s notebookem na chalupě) a on nemá spojení na hlavní úložiště (na server), jelikož má plnou kopii celého úložiště na každém počítači, na kterém se s ním pracuje.

NAS D-Link DNS-323NAS, který doma máme, je zařízení D-Link DNS-323, což je malá krabička, do které se vejdou dva harddisky, připojí se k elektrice 230V a počítačové síti a spokojeně poskytuje své služby, nic víc není zapotřebí. Vyjdeme tedy ze situace, že máte úplně stejné zařízení a zatím jste do něj neprováděli žádné speciální zásahy, používáte ho tedy jen k těm funkcím, které nabízí tzv. z výroby (sdílení souborů, sdílení tiskáren, torrent klient). Předpokládám, že na zařízení je nainstalován (v této chvíli) firmware alespoň ve verzi 1.06. Dále, pokud budu v následujícím textu uvádět přístup na toto zařízení, budu ho nazývat NAS, takže např. souborový přístup ve Windows bude \\NAS\.

(Pokračování textu…)

Trojkaři mají vyšší platy než jedničkáři. Protože si je zaslouží.

Rubrika: Jen tak

Impulzem k tomuto článku byla diskuze s kamarádem na Facebooku. Poslal odkaz na článek ze serveru novinky.cz o tom, že studenti, kteří absolvují vysokou školu se samými jedničkami, mívají překvapivě nižší nástupní plat než ti, kteří ji prolezou na trojky. A kladl takové ty logické otázky, jestli není něco špatně, když na těch známkách nezáleží. Nebo že více peněz dostanou lidé, kteří mají horší výsledky kvůli tomu, že během studia ještě i pracují a tudíž získávají nějaké zkušenosti, ale to pak nemusí studovat vysokou školu.


Na mzdy absolventů mají známky minimální vliv, kdo si neumí říct o větší plat, ten ostrouhá– Novink.
Zdroj: www.novinky.cz
Podle průzkumu, který se uskutečnil mezi absolventy Masarykovy univerzity v Brně, má na profesní uplatnění a zejména platové ohodnocení absolventů patrně nejmenší vliv tradičně vysoce vyzdvihovaný faktor: studijní výsledky.

A já samozřejmě budu obhajovat názor, který je na první pohled kacířský: výše popsaný stav je logický, správný a jinak tomu v normálním prostředí ani nemůže být. Proč je tedy trojkař cennější než premiant?

Většina těch, kteří studují na samé jedničky, jsou totiž detailisté. Musí danou práci, projekt, seminárku, učivo zvládnout perfektně, bez jediné chyby. Jedině tak mohou dostat jedničku. To si samozřejmě žádá spoustu času a úsilí. Jenže pro reálný business je detailista nevhodný. Totiž platí obecný Paretův princip, který hovoří o tom, že 80% úkolu stihneme za 20% času, kdežto na posledních 20% dokonalosti musíme věnovat 80% času. Tedy udělat to hlavní jde docela rychle, ale vyleštit to, nablýskat, dotáhnout to do absolutní dokonalosti dá mnohem více úsilí. A reálná praxe ukazuje, že stoprocentní funkcionalita v drtivé většině případů není zapotřebí.

Reálným firmám se mnohem více vyplatí, když za 100 jednotek času získají 5 projektů udělaných na 80%, než když za stejných 100 jednotek času získají jeden perfektně udělaný projekt na 100%. Je to jednoduchá matematika, 5×80 = 400 a to je více než 1×100. Konkurenční prostředí je dravé, obecně prospěšné a přežije ten úspěšnější. A úspěšnějším není ten, který dokáže udělat jednu věc na 100%, ale ten, kdo jich za stejný čas a se stejným úsilím stihne udělat pětkrát tolik, byť ani jedna z nich není úplně dokonalá.

No a ti trojkaři na škole jsou právě oni studenti, kteří na studium dlabou, spoustu času věnují něčemu jinému (dle vlastního výběru – přívýdělku, hospodě, zábavě, paralelnímu studiu jiného oboru atd.). Pak se za krátký čas (20%) dokáží naučit dostatečné množství studia (80%) a u zkoušky projdou s trojkou. Říká se tomu efektivita.

Takže když se nad tím zamyslíme, trojkař je pro firmu mnohem cennější, protože dokáže pracovat efektivně. Samozřejmě zaměstnavatel si již pohlídá (např. finanční motivací), aby celkových 100% času, které zaměstnanec v práci stráví, bylo celých věnováno firmě a ne flákání. Ve výsledku je ovšem efektivní trojkař tím nejlepším druhem zaměstnance, kterého dokáže firma získat.

Naproti tomu znám nemalou množinu jedničkářů, kteří byli v reálné praxi naprosto nepoužitelní a jejich jediným uplatněním bylo další studium (neboli zůstat na škole, dodělat doktorát, začít učit ostatní studenty atd.) Protože jedině škola jakožto státem financovaná instituce bez dostatečného konkurenčního prostředí umožňuje těmto lidem detailně se věnovat svým záležitostem a dotahovat je až do konce. Tím nechci říci, že tito lidé nejsou užiteční, samozřejmě že akademická půda jim občas umožní přijít na geniální objev, který by bez jejich smyslu pro detail a dotahování projektů k dokonalosti nebyl možný. Ovšem v běžné majoritní praxi nemohou nalézt dostatečné uplatnění a pro typickou firmu jsou méně cenní, tudíž musí očekávat i nižší ohodnocení své práce.

Vystudovat vysokou školu je důležité a přínosné. Ukážete tím svému budoucímu zaměstnavateli, že jste flexibilní, zodpovědní a dokážete se neustále učit a učit nové věci. O něco méně důležité je, jakou školu jste studovali — znám mnoho kamarádů, kteří jsou úspěšní v úplně jiném oboru, než z kterého mají titul. Ale známky? Jedničky nejsou vůbec důležité. Řekl bych, že možná právě naopak, na jedničkáře dávat větší bacha než na trojkaře!

P.S. Tento článek je samozřejmě velmi de-motivační pro malé děti, kterým neustále hustíme do hlavy, jak je důležité mít co nejlepší známky ve škole, za každou jedničku je chválíme a podobně. Sám jednoho takového prvňáčka doma mám. Proto tenhle článek školou povinným dětem raději neukazujte. On víceméně stejně platí hlavně až pro tu vysokou školu, kde má člověk plnou svobodu nakládat se svým časem a studiem včetně toho rizika, že když nějakou zkoušku nedá ani na tu trojku, tak že taky může školu předčasně ukončit s neúspěšným výsledkem.

Geocaching po stránce softwarové – zoufalství a utrpení

Rubrika: Jen tak

Před necelým měsícem jsem napsal článeček o tom, jak jsme se jako rodina nadchli do hledání pokladů — tedy geocachingu. Nadšení nadále trvá, navíc nám počasí přeje, kešky spokojeně přibývají. Samozřejmě neděláme žádné kombajnové sběry, s malými dětmi to chce trošku jiný přístup, aby je to bavilo. Takže děláme vždy procházky (nebo menší túry odpovídající tomu, aby ji ušel šestiletý syn a současně třicátník rodič s dvacetikilovou krosnou na zádech, ve které si lebedí mladší potomek) a na každé takové procházce sebereme dvě nebo tři kešky. Dětem se to líbí, rodičům také, win-win situace.

Nojo, ale geocaching není jen o chození v přírodě. Ono je to i o té přípravě, počítači, internetu a softwaru. A zde dochází k naprostému rozčarování. Kam šáhnete, tam je to zlé. To není výběr mezi menším zlem a větším zlem. Tady kromě něčeho dobrého chybí i to menší zlo. Prostě zoufalství.

Garmin MapSource

Jak možná víte z mého předchozího článku, chodíme s autonavigací Garmin. Není to ideální stav, turistická navigace by byla lepší, ale na to si stěžovat nebudu, to je moje volba. I tak se všude dočtete, že značka Garmin je prostě tou nejlepší volbou a pokud se jednou budu poohlížet po turistické navigaci, pak výrobce zůstane stejný.

První autonavigaci jsme do firmy pořídili před 4 roky, jednalo se o Garmin StreetPilot c330 a již tehdy jsem přišel do kontaktu s produktem MapSource. Jedná se o program pro Windows, který dokáže pracovat s mapami, pomocí něj se mapy do navigace nahrávají, oběma směry se dají přenášet zadané body (waypoints) atd. Za ty 4 roky se MapSource prakticky nezměnil, kromě ikony programu, splash-screenu (startovací obrazovky) a některých dalších obrázků.

Při použití s autonavigacemi je využitelnost tohoto softwaru malá. Pokud ale začnete dělat geocaching nebo i jen turistiku bez hledání pokladů, tak budete asi chtít právě po této aplikaci šáhnout, když v ní máte stejnou mapu jako v navigaci, a na malém displeji se budoucí trasa plánuje mnohem hůře, než na pořádném monitoru.

Garmin MapSource - líný jako hlemýžď a s ovládáním z roku 1991
Garmin MapSource — líný jako hlemýžď a s ovládáním z roku 1991

(Pokračování textu…)

Mordheim byl vydán právě před deseti lety

Rubrika: Mordheim

V těchto dnech je to právě deset let od chvíle, kdy firma Games Workshop vydala svou hru Mordheim. Protože se jedná o téma, které je na tomto webu jedním z nejčastějších, chci se zastavit a trochu zavzpomínat, co vydání Mordheimu předcházelo, jaké to bylo, když byl Mordheim na svém vrcholu u nás i v zahraničí a jak je to s touto hrou dnes.

Vision of Mordheim

V devadesátých letech 20. století měla firma Games Workshop jasnou strategii. Základními stavebními kameny byly pochopitelně dvě „velké“ hry Warhammer Fantasy Battles a Warhamer 40,000. K tomu ale firma vydávala přibližně jedenkrát za dva roky další hru, kterou by šlo nazvat menší, doplňkovou. Tyto hry neměly nikdy stejný komerční potenciál jako dva hlavní bloky — většinou používaly menší počet figurek, takže hráč nákupem kompletního gangu 15–20 figurek přinesl firmě méně zisku než nákupem armády o sto až stopadesáti modelech. Ačkoliv díky tomu někteří hráči na tyto hry nahlíželi jako na nepotřebnou vatu, jako na jakési dětské varianty jejich velkých dospělých her, přesto si tyto doplňkové hry získaly velkou popularitu a vytvořily se okolo nich komunity, které zaujaly jiné herní mechanismy a postupy, jež byly v těchto hrách použity.

Mordheim jakýmsi způsobem míchá dohromady tradiční figurkovou bitevní hru s prvky, jež lze spíše nalézt v hrách na hrdiny (RPG), jako je malá skupina hrdinů, jejich vývoj v průběhu kampaně (vylepšování schopností, ale zároveň trvalá zranění). (Pokračování textu…)

dm4extensions: aktualizace stahování podle wordpress.org

Rubrika: WordPress

Mé dva první pluginy visí již několik měsíců na webu WordPress.org a pár stovek lidí si je stáhlo, což samozřejmě hřeje mé malé ego. Také jsem odkazy na jejich stažení umístil přímo na svoje stránky a zjistil jsem, že skutečně jisté (nezanedbatelné) množství lidí si tyto pluginy našlo a stáhlo přes moje stránky. Taky super. Brzy jsem si ale všiml jedné věci: na mých stránkách je počítadlo stažení a také na stránkách WordPresu je počítadlo stažení. Moje počítadlo zaznamenávalo pouze ta stažení, které provedli návštěvníci mých stránek. Na WordPressu pak pochopitelně počítadlo uvádělo úplně všechna stažení (včetně těch z odkazů na mojich stránkách, protože vedou na web WordPressu). Logicky číslo na mých stránkách bylo výrazně nižší, než na stránkách WordPressu, jelikož více lidí přišlo na mé pluginy odjinud než z mého webu.

Protože jsem ješitný chlap, tak chci mít na svých stránkách u svých pluginů uvedený celkový počet stažení. Tedy, aby se počet stažení, který je uveden na stránkách WordPressu přenášel i do počítadla na mých stránkách. No a protože to lze zautomatizovat, tak to byl námět na další plug-in do WordPressu. Výsledek je na světě a pokud pro něj máte také použití, tak je volně k dispozici.

Konkrétně tedy, aby mohl můj nový plugin dm4extensions fungovat, je zapotřebí splnit následující:

  • máte vlastní web běžící na publikačním systému WordPress
  • na svém webu kromě článečků a fotek vystavujete i jiné soubory pro stažení a proto na něm máte jako plugin jeden z následujících download managerů: WP-DownloadManager (ten běží na mém webu) nebo WordPress Download Monitor (ten je sice úspěšnější než WP-DownloadManager, ale mě se líbí méně). V těchto download managerech je možné registrovat soubory pro stažení (jak interní tak externí), řadit je do kategorií, počítat stažení apod.
  • naprogramovali jste vlastní plugin nebo téma pro WordPress a umístili jste ho ke stažení na wordpress.org/extend
  • odkaz na stažení tohoto pluginu nebo tématu jste zařadili na Vašem webu do svého download manageru. Musí se jednat o odkaz přímo na stažení souboru ze stránek wordpress.org, nikoliv o lokální kopii souboru. Jednoduše ta URL, která se skrývá na stránkách WordPressu u Vašeho pluginu (nebo tématu) pod tlačítkem „Download“, tak stejnou URL jste zadali do svého download manageru.

Pokud tomu tak je a dm4extensions do svého WordPressu zařadíte, pak ten Vaše downloady projde, odkazy vedoucí na pluginy a témata hostovaná u wordpress.org pozná, ze stránek WordPressu si zjistí jejich statistiku stahování a tu pak zapíše do Vašich stránek jako počet stažení. Toto samozřejmě bude provádět automaticky pravidelně, a díky tomu, jak má WordPress vymyšlený cron, bude se tak dít plně na pozadí, tzn. uživatelské načítání stránek tím nebude nijak zpomaleno.

Na mých stránkách je samozřejmě tento plugin jednak vystavený a jednak aktivní, takže zde máme zajímavou situaci, že zde dm4extensions hlídá počet stahování sebe samotného. Co říci víc? Je mi jasné, že popularita tohoto pluginu bude poněkud nižší, přece jen vývojářů pluginů tolik není, ale třeba se zrovna Vám bude hodit.

Plug-in Zalomení zabrání rozdělení formátovaných čísel

Rubrika: WordPress

Po nějaké době používání svého plug-inu Zalomení pro publikační systém WordPress jsem objevil několik slabých míst a také nějakou další funkcionalitu, kterou bych tam chtěl mít. A tak logicky vznikla nová verze 1.1, která toto řeší. Konkrétně se jedná o následující změny:

  • Plug-in nyní umí nahrazovat mezery za pevné, pokud se mezera nachází mezi dvěma číslicemi. Mezera mezi číslicemi se totiž používá při formátování čísel — oddělování tisíců, milionů apod., případně při zápise telefonních čísel. V takovém případě mohlo dojít k rozdělení čísla zlomem řádku, což není žádoucí. Můžete si tedy zapnout (resp. ve výchozím stavu je zapnuto), že tyto mezery jsou nahrazeny za pevné a k rozdělení nedojde. Např. telefonní číslo 800 123 456.
  • Plug-in neuměl nahradit obyčejnou mezeru za pevnou, pokud se předložka (nebo jiné slovo) nacházelo jako první za nějakou html značkou — např. <em>v Olomouci</em>, tedy v Olomouci. Nyní to již umí.
  • Plug-in neuměl nahradit obyčejnou mezeru za pevnou, pokud se předložka (nebo jiné slovo) nacházelo jako první za otevírací závorkou — např. (v Olomouci). Nyní to již umí.
  • Rozšířil jsem seznam výchozích zkratek (ze čtyř na dvacet čtyři), za něž se má vkládat pevná mezera.
  • No a poslední věc, která už není tolik zajímavá z uživatelského hlediska, ale nedá mi to, abych ji nezmínil. První verze pluginu využívala pro svou funkčnost již stávající filtr wp_posterize(), který se nachází ve WordPressu již ve výchozí instalaci. Abych mohl zrealizovat první dvě z výše uvedených změn, nebylo již možné tento stávající filtr jednoduše využít, takže jsem si napsal vlastní. Tedy uvnitř pod kapotou mého pluginu je změn o něco více.

Takže tradičně, pokud již máte nainstalovanou první verzi mého plug-inu, tak tato nová se Vám nabídne sama pomocí příjemného „one-click upgrade“, které WordPress umí. No a pokud jste ještě tento plug-in nevyzkoušeli a Váš web běží právě na WordPressu, tak si ho stáhněte a dejte mu šanci.